Čichová paměť: Proč je parfém sídlem emocí

Podle Patricka Mac Leoda, světově proslulého neurofyziologa, se člověk nestane „závislým“ na svém parfému náhodou: oblíbenost či neoblíbenost vůní není vrozena.
Od narození až do konce prvního roku života nemá dítě žádné předsudky vůči tomu, co se mu ocitne pod nosem. Může mít rádo všechno, od květin až po vůni česneku či ještě horší pachy.
Utváření čichového vkusu
Vše se změní vlivem hodnocení rodičů a později širšího okolí, které dítěti říká a tím je ovlivňuje: „Tohle je příjemné, tohle pachí.“
Naše osobnější preference se formují během „vonavých dobrodružství“ spojených s radostnými událostmi. Představte si, že Vás dědeček, kterého jste zbožňovali, vzal na procházku v den Vašich desátých narozenin (bylo krásně, daroval Vám nádherný dárek, oběd byl vynikající) a jako milovník venkova Vám dal poznat vůni šeříku.
Je velmi pravděpodobné, že si po celý život uchováte dojatou vzpomínku na onen šeřík.
Vůně či parfém je nejintenzivnější formou vzpomínky. „Měli bychom zůstat věrni jednomu parfému, aby naši malí chlapci zůstali věrni naší vzpomínce,“ napsala před několika lety Marie Claire Pauwels.
Parfémové konzultace Sylvaine Delacourte
Právě tento přístup uplatňuji při svých parfémových konzultacích. V salonu, který svádí k důvěrným sdělením, provázím klienty cestou pamětí, aby znovu nalezli a prožili šťastné okamžiky – od těch nejstarších až po současné – na základě skutečnosti, že čichové dědictví se utváří v dětství, před desátým rokem věku, a člověk jako by ho celý život hledal.
Během přibližně dvou hodin sbírám všechny pozitivní vůně spojené s okamžiky štěstí, uložené v „prastaré tajemné černé skříňce“. Určím tak čichové dědictví. Následně své závěry ověřím pomocí tónů nebo čichových akordů, které dávám přičichnout, abych vyvolala reakci a potvrdila svůj výběr.
Jsem připravena zahájit práci na tvorbě parfému na míru. Za přibližně dva roky jsme vytvořili asi patnáct parfémů: stejný počet pánských jako dámských.
Psychologie a neurovědy: Limbický systém
Čich je jediný z našich pěti smyslů, který má přímý přístup k paměti – řekněme k naší černé skříňce.
Vůně, aroma linící se z kuchyně, jemný parfém letního deště – a náhle se ocitneme v minulosti. Na povrch vypluje vzpomínka: barvy, světla, přesné místo, kde se událost odehrála. „Jednoho dne jsem vešla do domu a rozplakala se.
Právě jsem znovu nalezla vůni domu svého dětství,“ vzpomíná Christiane Samuel, spoluautorka knihy Êtes-vous au parfum ?.
Čich totiž umožňuje přístup k emocím a pociťům uloženým již od útlého dětství, doplňuje Patty Canac, odborníce na parfémerii. „Žádný jiný smysl nedokáže stimulovat paměť tak silně.“
Vědecké vysvětlení
Ačkoli tento zážitek může působit iracionálně, existuje pro něj zcela vědecké vysvětlení. Nos zachycuje vůně, které dospějí k čichovému bulbu napojenému na limbický systém. Limbický systém je jakousi naší černou skříňkou, sídlem emocí a paměti. Překvapivě je čich jediným smyslem, který je s touto vzdálenou skříňkou přímo propojen.
Výsledek: emoce předchází informaci. To znamená, že vnímané podměty vyvolávají potěšení, neklid či nostalgii dříve, než je mozek stačí identifikovat.
„Naše citlivost na vůně začíná již v útlém věku. Při hledání mateřského prsu je novorozenec přitahován vůní vylučovanou bradavkou,“ potvrzuje André Holley, profesor neurověd v Lyonu a autor knihy Éloge de l’odorat. Do věku 12 let si dítě zaznamená obrovské množství příjemných vůní i nepříjemných pachů.
Trvale otištěny v paměti tvoří čichové dědictví jedince. Právě tyto vzpomínky po celý život mimo jiné ovlivňují jeho zálibu v té či oné vůni.
Osobní pouto s parfémem
Pokud si oblíbíte určitou toaletní vodu, je to často proto, že v ní nacházíte svou minulost. Pokud já miluji L’Heure Bleue, je to proto, že mi připomíná bílé lepidlo z dětství, vanilkové vafle a rtěnky, které jsem tajně brávala mamince.
Vůně i parfémy hrají důležitou roli ve společenském životě. Prozrazují informace o druhém člověku: o jeho hygieně (tělesná vůně), zdraví (vůně z úst) i osobnosti (svůdná či diskrétní, jednoduchá či sofistikovaná). „Vůně, to je tělo, a parfém je oděv či make-up, který nás má zvýhodnit.“
Podle mého názoru je parfém dokonce více než oděv či ozdoba – musí odpovídat čichovému dědictví, a tedy odhalovat hlubokou osobnost. Je spojen s naší identitou!
Vůně a společenské vztahy
„Vůně patří do sféry intimity, zatímco parfém se řadí do sféry společenské,“ zdůrazňuje Samuel Socquet-Juglard, autor řady knih o parfémech. Někdy však tělesné pachy souvisí s kulturou a civilizací.
Například Japonci nazývají zápaďany „masložrouty“, vzhledem k množství mléčných výrobků, které konzumujeme. Zdá se, že pro ně vydáváme vůni kyselého mléka.
Nos je průvodce. „Může nás přitahovat k někomu, nebo naopak odpuřovat. Říci „toho nemůžu cítit“ znamená, že ho cítíme až příliš,“ analyzuje Christiane Samuel. Milovat někoho, jehož vůni nesnesete, je ve skutečnosti nesmírně obtížné, ne-li nemožné.
„Na nepěkný zevnějšek si lze zvyknout, na vůni, která vadí, však nikoli. Přátelé snad můžeme být, ale milenci ne,“ dodává Samuel Socquet-Juglard.
U parfému je to méně kategorické – milovaná osoba ho přece může změnit. „Pokud Vám parfém působí nevolnost, je zajímavé pochopit proč, pokračuje. Když se vrátíte ve vlastní čichové historii, můžete zjistit například to, že růže připomíná mrzutou babičku, které jste se v dětství báli.“
Čich v terapii
Podvědomí, stále podvědomí. Právě ono reaguje, když ho oslovení čerstvě vymáčknutý citron, stránky staré knihy nebo procházka lesem. Tyto účinky mohou být dokonce terapeutické.
Již dva roky využívá Christiane Samuel vůně ve své logopedické praxi při rehabilitaci. Jde o nový přístup ve Francii, který nemá obdobu ani v Quebeku. Pomáhá pacientům s amnezií či lidem po kómatu obnovit paměť dražděním jejich čichu. Přesně určená vůně může někdy spustit mechanismus paměti.
„Lze dokonce vyvolat reakci u pacientů v kómatu tím, že jim dáte přičichnout jejich vlastní Eau de Cologne, vysvětluje. Jejich reakce je okamžitá, podobná reakci novorozence, který chce komunikovat.“
Čpavek proti sexuálním pudům?
Centrum pro studium a výzkum Montrealské univerzity (CERUM) využívá metodu zvanou čichové podmiňování, která umožňuje osobám se sexuálními účilkami lépe zvládat své pudy.
Během terapie trvající několik měsíců musí daný jedinec – často recidivující násilník – rozdřtít ampuli s čpavkem, jakmile dojde k erekci. Výpary okamžitě ukončí jeho vzrušení. Postupně se naučí ovládat.