Animalní tóny a cibetka: historie a využití v parfumerii
V parfumerii existuje několik animalních tónů přírodního původu. Hlavními z nich jsou cibetka, pižmo, kastoreum, ambra a hyraceum. Animalní tóny se v tvorbě parfémů používají střídmě a mohou být kombinovány s velmi jemnými vůněmi, aby se posílila líbeznost konečného produktu.
Historie animalních tónů
Kolem roku 330 př. n. l. díky výbojům Alexandra Velikého poznalo Řecko animalní tóny pocházející z Orientu. Parfumérům byly velice užitečné, neboť oceňovali sílu jejich vůní i jejich vynikající odolnost vůči odpařování.
Animalní tóny znali již Egypťané ve starověku (sama Kleopatra obzvlášť oceňovala vůni cibetky).
Tradiční použití a vývoj
Na počátku století se téměř všechny parfémy vyráběly s použitím animalních tónů. Sloužily nejen jako fixatéry, ale dodávaly vůním také plnost a podílely se na základních tónech.
Ačkoli vůně surového produktu je nesmírně silná, po začlenění do jiných vůní, jako je růže, jasmín či ylang-ylang, se zmírní a často zlepšuje soudržnost parfému a zároveň přináší téměř afrodiziakovou líbeznost.
V důsledku aktivit na ochranu zvířat jsou animalní tóny dnes z větší části zakázány (s výjimkou ambry, která nezpůsobuje utrpení zvířatům).
V dnešní době jsou tato pižma v parfumerii stále méně přítomna, protože již neodpovídají přáním spotřebitelů, kteří jejich vůni většinou již neoceňují.
Co je cibetka?
Slovo „cibetka“ označuje jak samotné zvíře, tak sekrety, které produkuje. Jedná se o malého masožravého savce, který připomíná kunu a pochází z Etiopie. Nazývá se také „habešská kočka“.
Zvíře produkuje v oblasti své perianální žlázy sekrety ve formě tuku, které mu slouží k označování území.
Metody extrakce a kontroverze
K získání tohoto tuku se prováděla kyreta (bolestivý zákrok pro zvíře) přibližně každých deset dní, přičemž cibetky byly chovatelsky chovány v těsných klecích.
Velké značky se samy pokusily zřídit farmy pro chov cibetek v klecích, avšak tyto klece byly soustavně otevírány místními aktivisty, a tak toto úsilí nevedlo k úspěchu. Kvůli obtížnému získávání tohoto tuku byla cena produktu velmi vysoká.
Různá využití cibetky
Produkce této suroviny pocházela z velké části z Etiopie a četní farmáři se živili chovem cibetek (tato situace se náhle změnila, když veřejné mínění, upozorněné médii a ekology, změnilo spotřební návyky).
Etiopské tradice a skladování
Cibetku tehdy Etiopané používali ve formě čistého tuku (potírali se jím ve svatební večery a pro ně to byl vzácný a ceněný parfém). Cibetkový tuk se uchovával v rozích zebu, které umožňovaly jeho konzervaci (pojaly 400 gramů až jeden kilogram produktu).
Produkt, který měl zpočátku formu poddajné pasty, časem tuhnul, což usnadňovalo jeho přepravu.
Souvislost s tabákem
Cibetka sloužila mimo jiné k aromatizaci šňupacího tabáku. Navíc název „cibetka“ dlouho označoval tabákové obchody (některé z nich nesou tento název dodnes).
Vůně cibetky a její náhrada
Vůně cibetky je velmi intenzivní, výrazně živočišná, až fekální. Zpracovává se těkavým rozpouštědlem a infunduje se do alkoholu. Infuze je technika, při které se cibetkový tuk nechává louhovat v teplé kapalině (oleji nebo alkoholu).
V 70. letech 20. století akce a kampaně obránců zvířat přiměly většinu parfumérů, aby od jejího použití upustili.
Syntéza: Civettone
Dnes je cibetka nahrazována syntetickými produkty, jako je civettone, nebo základem vytvořeným parfumérem, složeným ze směsi několika syntetických animalních surovin, ke kterým se někdy přidávají rostlinné prvky s živočišnou vůní.
Cibetka byla přítomna v těchto parfémech:
- Jicky od Guerlain
- Mouchoir de Monsieur od Guerlain
- N° 5 od Chanel (verze z roku 1921)
Tyto parfémy byly následně přeformulovány, aby odpovídaly požadavkům veřejného mínění.
